Kromě Evropské komise dnes protipirátskou smlouvu ACTA podepsala i Česká republika a dalších 21 zemí EU. Bude kyberválka.

A co je vlastně ACTA? Jak se vás dotkne? Člověk si řekne, nu což, internet mám, nic mi nezakáží, ale opak je pravdou. ACTA může zrušit například uloz.to či rapidshare, může vám zajistit prohlídku počítače nebo vaší mptrojky. Acta omezuje občanská práva. Tohle už nikomu, kdo se na internetu alespoň trochu pohybuje, nemůže být jedno. Česká pirátská strana proti této dohodě opakovaně vystupovala a vedla rozsáhlou informační kampaň včetně petice. 

1. Pochybný vznik. ACTA byla vyjednána utajeně pod velkým vlivem nahrávacích a filmových korporací. Dlouhou dobu k ní neměli přístup ani poslanci jednajících zemí, ani významné organizace zastupující spotřebitele. České ministerstvo průmyslu a obchodu odmítlo text poskytnout s tím, že se jedná o utajované informace. ACTA obsahuje některá ustanovení „policy laundering“, která by v národních parlamentech v transparentním legislativním procesu nikdy neprošla. Tajné vyjednávání zásadních mezinárodních smluv bez zástupců veřejnosti je nepřijatelné a postrádá demokratickou legitimitu.
2. Nereálná očekávání. ACTA vychází z nereálného předpokladu, že přísnější vynucování politiky „duševního vlastnictví“ povede ve všech ekonomických oblastech k prosperitě. Pro tento předpoklad chybí věrohodné doklady. Naopak ekonomiky zemí jako Čína tento předpoklad vyvracejí, protože vykazují hospodářský růst i bez přísného vynucování duševního vlastnictví.
3. Obcházení existujícího rámce. ACTA implementuje zostřený boj za „duševní vlastnictví“ mimo rámec Světové obchodní organizace (WTO), aby vyspělým zemím přinesla komparativní výhodu v mezinárodním obchodu. Globální uplatňování „duševního vlastnictví“ znamená, že rozvojové země musí rozvinutým zemím platit za monopoly na technologie a ztrácejí šanci vymanit se z chudoby. Systém vynucování monopolů tak vrací rozvojové země zpět do koloniální závislosti.
4. Jednostrannost. ACTA je postavena jednostranně a její zastánci ignorují veškerou kritiku z řad odborné veřejnosti. Celé tažení proti pirátství se opírá o studie, které si objednaly „protipirátské“ organizace; výsledkem je silnější postavení majitelů monopolů, povinnosti pro uživatele a neurčité pojistky proti zneužití. Evropská komise ani příslušná ministerstva nereflektují názory akademiků, informují o obsahu ACTA jednostranně a uvádějí zavádějící informace (např. kopírování je údajně nebezpečné pro spotřebitele atd.).
5. Konzervace monopolu. Velká část ACTA konzervuje existující prostředky vynucování „duševního vlastnictví“ v době, kdy je evidentní, že celá politika kopírování vyžaduje přehodnocení ve světle digitálních technologií. Dnešní ratifikace by znamenala, že do budoucna bude těžší současný systém jakkoliv reformovat. Problémy s opatřeními, které poškozují spotřebitele, bude ještě těžší napravit (fiktivní škody, globální DRM).
6. Porušování lidských práv. ACTA není slučitelná se standardem Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Listiny základních práv EU. Podle studie vypracované pro politickou skupinu Greens/EFA v Evropském parlamentu ACTA nepřiměřeně zasahuje do základních lidských práv a vyžaduje nebo povoluje postupy rozhodování, které zvýhodňují držitele kopírovacích monopolů.
7. Nepřezkoumatelnost. ACTA předvídá vlastní neformální mechanismy, kterými bude působit na autoregulaci poskytovatelů internetového připojení a které nebudou předmětem soudního přezkumu. Stát tím obchází svoje závazky ze smluv o ochraně základních lidských práv (zákaz cenzury, svobodný přístup k informacím atd.). ACTA tak přenáší náklady vynucování z držitele monopolu na poskytovatele připojení k Internetu.
8. Represivní metody vynucování. ACTA se snaží vynutit politiku kopírovacího monopolu novými represemi. ACTA požaduje odstrašující sankce za porušování „duševního vlastnictví“, zahrnuje globální tresty za kopírování a požaduje zničení zboží, které by jinak mohly využívat neziskové organizace.
9. Kontroly počítačů jako standard. Nepovinná opatření ACTA sice neukládají státům právní povinnosti, ale jsou považována za doporučení a příklady „dobré praxe“. ACTA podkopává principy svobodné společnosti tím, že povoluje státům inspekce počítačů a obdobné elektroniky na hranicích, odpojování od Internetu a jiná opatření v rozporu s lidskými právy a považuje je za standardní.
10. Globální regulace Internetu. ACTA je první smlouvou, která má regulovat Internet. Vyžaduje po státech zavedení „urychlených nápravných opatření“, která by zabránila porušování „duševního vlastnictví“ a opatření, která mají „odrazující účinek vůči dalšímu porušení“. Tyto požadavky nabádají k zavedení systému, který blokuje přístup k internetovým stránkám a odpojuje uživatele od Internetu (praxe některých zemí vyjednávajících ACTA).